Zlobím se na své rodiče - a přitom nechci
05.03.2025
Jsou věci, které bychom si možná nikdy nepřiznaly nahlas. A tohle je
jedna z nich. Protože kdo by chtěl říct: "Zlobím se na své rodiče."?
Jenže hluboko uvnitř ten pocit někdy je. A i když se ho snažíme
potlačit, nevymizí. Naopak, ovlivňuje nás víc, než si myslíme.
Možná si říkáte: "Vždyť dělali, co mohli."
A je to pravda. Ale zároveň to neznamená, že vás některé věci nebolely.
Že vám něco nechybělo. Že jste si neodnesly do dospělosti vzorce, které
teď ovlivňují vaše vztahy, sebevědomí, nebo třeba to, jak moc
(ne)dokážete říkat "ne".
Jak se v nás usazuje zlost na rodiče?
Obvykle
velmi nenápadně. Možná jste měly rodiče, kteří byli přísní a nikdy jste
jim nebyly dost dobré. Možná vás vedli k tomu, že lásku je potřeba si
zasloužit. Možná nebyli moc citově dostupní. Nebo jste musely být hodné
holčičky a plnit očekávání, abyste měly klid. A teď? I když jste dávno
dospělé, stále se snažíte být dokonalé, zavděčit se, bát se konfliktů… a
nevíte proč.
Proč je tak těžké tuhle zlost přijmout?
Protože rodiče přece milujeme. A protože je to často spojené s pocitem viny. "Neměla bych si stěžovat." "Mohlo to být horší." "Jiní to měli horší." Ale
srovnávání nic neřeší. To, co cítíte, je reálné. A potlačená bolest
nebo křivda nezmizí jen proto, že ji odmítnete vidět. Jen se projeví
jinde – ve vztazích, v sebepřijetí, v tom, jak si nastavujete hranice.
Jak s tím pracovat?
✔ Dovolit si ten pocit přijmout: Neznamená to být nevděčná, znamená to být k sobě upřímná.✔ Podívat se na to, co vám to dnes způsobuje: Jak se tahle stará zranění projevují ve vašem životě teď?
✔ Najít způsob, jak to uvolnit: Může to být hluboká práce s emocemi, terapie, nebo třeba napsání dopisu, který nikdy neodešlete.
✔ Přepsat vzorec, který si nesete dál: Minulost vás sice ovlivnila, ale nemusí vás řídit.
Zlobit se na rodiče není špatné. Je to jen emoce, která ukazuje, že tam něco zůstalo neuzavřené. A jakmile si to dovolíte přijmout, můžete se konečně pohnout dál.
Neznamená to, že musíte s rodiči zpřetrhat vztahy nebo se v té bolesti zacyklit. Naopak, když pochopíte, odkud vaše pocity pramení a jak vás ovlivnily, můžete si vytvořit nový postoj – vědomější, zdravější a svobodnější. A to je ten pravý krok ke smíření, především sama se sebou.Jaký vzorec z dětství si nesete do života? A už se vám ho podařilo změnit?